Proč jenom týden, když šampionát trvá víc než dva? V první polovině turnaje předváděli Češi kolísavé výkony. Podlehli Norům, později Švýcarům. Před duelem s Lotyšskem v pondělí 17. května bylo zřejmé, že hokejisté musejí nasbírat ze dvou posledních zápasů v osmifinálové části čtyři body. Jinak by poprvé v historii našich vystoupení na šampionátech vůbec nešli do play off.
Jak se rodil funící český stroj
Povedlo se! Reprezentanti se vymanili ze svízelné situace, zvládli psychicky vypjatý souboj s Lotyši, pak přetlačili Kanaďany. Ze třetí příčky šli na Finy, jimž národní tým oplatil vyřazení z Vancouveru, v semifinále se pak opět po nájezdech pakovali Švédové, zatímco čeští dravci vybojovali finále. Bylo úžasné sledovat, jak se z původně trošku kostrbatě poskládaného výběru rodil neuvěřitelně vyladěný stroj, který ve finiši mistrovství světa funěl o závod.
Národní tým měl jistotu ve Vokounovi, tahouna v Jágrovi. Roli kapitána skvěle zvládl Rolinek. Ale především šlo o úspěch kolektivu, v němž dostal každý svoji roli. Našinec se tetelil blahem při pohledu na to, jak Češi padali do střel, jak sváděli bruslařské souboje se soupeři. Jak nechávali na ledě všechny síly a zvládali souboje, které by jindy třeba nezvládli. Hokejisté skočili na vítěznou vlnu a po pěti letech dokráčeli ke zlatu, což se rozhodně nepředpokládalo.
Obavy byly na místě, protože národní tým se letos dával dohromady složitě. Po nezdaru na olympijských hrách ve Vancouveru nešlo počítat s příjezdem většího počtu hvězd z NHL, nicméně seznam omluvenek vyrazil dech i věci neznalým příznivcům. Byly jich víc než tři desítky, ze zámořské ligy dorazili pouze Vokoun, Pavelec, Voráček a Rozsíval. Přidaly se k tomu výpadky dalších hokejistů, kteří působili doma, v Rusku, Finsku či Švýcarsku.
Kdo je vlastenec. A kdo není
Sešlo se všechno dohromady. Únava po sezoně, zranění, osobní potíže. Nechuť hrát pod trenérem. Jisté je, že mnozí Češi aktuálně neměli k národnímu mužstvu takový vztah, jaký by se očekávalo. Proč, to musejí vědět sami. Pojem vlastenectví ustoupil do pozadí, mrzelo to kde koho včetně Jaromíra Jágra. Ale pro český hokej přišla dobrá zpráva. Vstali noví bojovníci! Našli se hráči, kteří nahradili ty, kteří o účast nestáli. Některé krajánky teď může mrzet, že do toho nešli, finále mistrovství světa totiž nikdy nehrála hromada velkých hokejistů historie.
Vladimír Růžička se před turnajem dostal do obtížné pozice. Hvězdy mu nepřijely, vypadalo to všelijak. Při výběru hokejistů postupovali trenéři v duchu seriózního přístupu ke starším a zkušenějším. Nikomu neslibovali šampionát, raději dopředu řekli, že kdo se nevešel do základní sestavy, toho nebudou zvát do přípravy. Zklamání z vyřazení pak bývá bolestivé. Růžička škrtal jméno za jménem, ale nerezignoval. Hráči, kteří třeba byli původně téměř bez šancí na nominaci, mu to pak bohatě vrátili.
Reprezentanti udělali pro český hokej skvělou práci. Někteří měli také velké důvody, proč se omluvit. Naštěstí to neudělali. A pak byli prožili sladkou pohádkou a fantastickým koncem. Dva vyhrané nájezdy ve čtvrtfinále a semifinále byly také otázkou štěstíčka, jenže Češi mu šli naproti. Dokázali srovnat proti Švédům osm vteřin před koncem třetí třetiny, což svědčí o české nezdolnosti a vůli. Hokejisté inkasovali vedoucí gól, nicméně srovnali a rvali se do posledních sil. Tenhle tým měl charakter. Nasazení. Srdce! A finále? To byla parádní, neuvěřitelná tečka!
Růže pro Růžičku nejdřív píchala, teď krásně voní
Velký příběh na šampionátu napsal Vladimír Růžička. Zkušený kouč čelil po olympiádě kritice, v předstihu bylo zřejmé, že turnaj v Německu bude u reprezentace jeho posledním. Růžička sestavil vyvážený tým, dokázal mu vtisknout tvář, z bojovníků vydoloval maximum. Hodně práce odvedli i asistenti Josef Jandač s Ondřejem Weissmannem, jednu z nejlepších atmosfér v národním týmu posledních let dotvářeli další členové realizačního týmu.
Většina z nich končí spolu s Růžičkou. Očekávají se změny, jedna éra českého hokeje je za námi. Jak bude pokračovat ta další, záleží hlavně na novém kouči Aloisi Hadamczikovi. Úspěch v Kolíně nad Rýnem naznačil, že český hokej má pořád dostatek konkurenceschopných hokejistů. Sice třeba nebudeme soupeře válcovat, ale měřit se můžeme s každým.
Růžička každopádně dokázal velkou věc. Sám hodnotí zlatý výsledek střízlivě, s pokorou. Ale zasloužil si ho. Zůstal totiž svůj, nevedl zbytečné řeči kolem. Nesliboval, neovlivňoval, nekličkoval. Nevymýšlel zbytečnosti. Na šampionát jel s těmi, kteří chtěli, týmu věřil. I po mrzutých porážkách s Nory a Švýcary nepropadal panice. Problémy pojmenoval, ale zachoval úroveň. Hokejový osud mu pak dopřál další podobný moment, jaký prožil před pěti lety ve Vídni. Mužstvo se semklo. Bojovalo. Překonávalo samo sebe. Růže pro Růžičku vyrůstala a někdy trošku píchala, teď ovšem nádherně voní.
Úspěch těší, problémy ale neodfoukne
Podobně úspěšný turnaj prožila česká reprezentace naposledy před čtyřmi lety v Rize. Od té doby nastal ústup z pozic, čtyři prohraná čtvrtfinále na šampionátech a olympijských hrách vháněla do cesty otázku, zda se z toho náhodou nestane trpká samozřejmost. Letošní nečekaná medaile českému hokeji může pomoci. Když nic jiného - povzbudí, zvedne náladu. Všichni to potřebovali. Fanoušci zase jednou žili s týmem, štědřejší třeba budou sponzoři, velké zkušenosti získali hráči, na nichž se dá dál stavět.
Bylo by však pošetilé si myslet, že jde o výsledek změny systému, že se snad vracejí zlaté časy z přelomu milénia. Medaile z Kolína nad Rýnem problémy neodfoukne. Šampionát se vydařil, nicméně trable přetrvávají. Výběry dvacetiletých či osmnáctiletých opustily světovou špičku, český hokej přestal produkovat talenty, o které by se přetahovaly kluby z NHL. Ztratili jsme tempo, v něčem třeba zaspali. Když nejsou nyní výsledky u mládeže, panuje obava, aby to časem nepocítil elitní národní tým.
Prezident svazu Tomáš Král v průběhu osmifinálové skupiny naznačil, že je třeba reagovat a přistoupit k opatřením. Činnost zahájil sportovní úsek v čele se Slavomírem Lenerem, chystá se častější konfrontace s mládežnickými týmy ze zámoří. Dojde na výměnu informací o tréninku, na důslednější kontrolu přípravy v klubech. Všechno se nezvedne hned, nicméně snad se blýská na časy. Hokejoví Češi měli po delší době důvod k radosti. Byly to nádherné chvíle. Užijme si je!
Foto: isifa.com
Wallpaper s týmem letošních mistrů světa si můžete stáhnout zde.
Tým letošních mistrů světa přistane na starém ruzyňském letišti na terminálu 3 ve 12:30 a po tiskové konferenci se přesune do centra Prahy, kde dojde k setkání s fanoušky. Program na Staroměstském náměstí začíná už v poledne, před příjezdem národního týmu vystoupí tři kapely - The Apples, Las Vegas a Žlutý pes. Příjezd hokejistů je předpokládán ve 14:30. Přivítání vysílá přímým přenosem kanál ČT4 Sport.
